LVK Kohútka 2024
• D E N P R V N Í •
.
Po náročné a dlouhé cestě se konečně nachazíme o 685 nadmořských metrů výše od domova. Zvítězili jsme i boj s počasím, které pro výstup autobusu obtěžkaného kvanty lyžařského náčiní nebylo příliš příznivé. Zdali náš výstup zachránila kila ušetřená zapomenutými oteplováky, rukavicemi, helmami a bačkůrkami nebo se jednalo o pouhé štěstí, se již nedozvíme.
Po zabydlení v chatkách čekala zkušené i začínající lyžaře první rozřazovací jízda, která byla kvůli husté mlze a sněhu velkým krokem do neznáma jak pro nováčky, tak pro pokročilé jezdce.
Po porci výborného jídla na večeři (pro některé jedince po čtyřech porcích) nás čekalo důležité poučení o bezpečnosti na sjezdovce a seznamovací hry.
• D E N D R U H Ý •
.
Dnešní den se již sjezdovalo dopoledne i odpoledne v rozdělení do čtyř družstev. Před odpoledním lyžováním sice panovaly obavy, z části vycházející ze snížené mrštnosti z důvodu požití nadměrného množství borůvkových knedlíků a z části kvůli stále se zvětšujícím plochám bláta, které bohužel pokrývají už nejen sjezdovku, ale i naše kolena, lokty a záda, ale vše dobře dopadlo. Náš den byl zakončen kýčovitým výhledem na slunce zapadající nad kopci a oslavou přivezení zapomenutých oteplováků.
• D E N T Ř E T Í •
.
Dnešní dopolední lyžování nenechalo suchou jedinou nitku bund, rukavic i oteplováků, proto se odpolední část programu nesla v duchu kvízů, her a soutěží. Dozvěděli jsme se něco málo z historie lyžování a prověřili hloubku svého všeobecného přehledu v týmech. I přes nepřízeň počasí pevně věříme, že zítra nám bude dopřáno využít ještě svahu, jak nejvíc to půjde a že naše radiátory v chatkách svedou přes noc zázrak a ráno obujeme suché lyžáky, ponožky a bundy.
PS: Včera jsme sice oslavovali přivezení zapomenutých oteplováků a papuček, někteří toho však nedbají a i nadále přes prosby, rady, napomínání a drobný nátlak preferují pohyb v jídelně v (ideálně bílých) ponožkách.
...konec hlášení
• D E N Č T V R T Ý •
Pátek byl pro nás po čtvrtečním herním odpoledni, kdy nám již počasí a stav sjezdovky neumožnily lyžovat, takovým malým zázrakem. Odpoledne se nám dokonce naskytl až kýčovitě působící výhled na sjezdovku zalitou sluncem.
Po náročném dni nás také čekalo vyhodnocení celého kurzu s tradičním oceněním největších skokanů, kteří si za svůj pokrok a odvahu zasloužili potlesk a drobnou odměnu. Před spaním ještě pobalit pár věcí, což možná zní banálně, ale pro některé se jednalo o adrenalinovou aktivitu zahrnující hledání, vzpomínání si a vyžadující značnou fyzickou sílu při cpaní do zavazadla. Po zaslouženém spánku, neklidném v případě nalezení pouze jednoho lyžáku nebo z půlky kompletního páru ponožek, už jen sestoupat o 685 nadmořských metrů níže a podělit se o zážitky doma s rodinou.
A na Kohútku zase za rok...
Skol!
