POSTŘEHY MATURANTŮ Č. 2

Sbohem, gymnázium

 

            Stále si vzpomínám na naše první setkání. Psal se rok 2013, já chodil do páté třídy a shodou okolností jsem byl vybrán do soutěže s názvem Kloboucká pětka. V tu chvíli jsem ještě netušil, že si jednou budeme tak blízcí. Ale o pár měsíců později přišel čas udělat důležité rozhodnutí - vybrat si novou školu, kterou budu po prázdninách navštěvovat. Přestože jsem si tě už téměř nepamatoval, vybral jsem si cestu, na které se budeme po pár následujících let velmi často setkávat.

            Když jsme se po prázdninách opět potkali, už jsem si tě vůbec nepamatoval, a proto jsme museli začít prakticky od začátku. Zanedlouho jsme se vzájemně detailně poznali a věděli o sobě i důvěrné informace. Naštěstí jsme si mohli důvěřovat a nikdy jsme se vzájemně nezradili. Znal jsem tvoji adresu, polohu, tajné místnosti a vchody, ty jsi zase mělo přístup ke všem mým úředním dokumentům jako občanský průkaz, rodné číslo nebo průběžná vysvědčení. 

            Posledních osm let jsi bylo součástí mého každodenního života. Bylo jsi se mnou, když jsem byl nahoře a učil se novým věcem, ale i ve chvílích, kdy jsem kvůli špatné známce nechtěl přijít domů. Na oplátku jsem ti dělal společnost, a přestože vím, že jsem tě většinu času jenom otravoval a zatěžoval hloupostmi pubertálního kluka, zkus to vzít z té stránky, že ses aspoň nenudilo.

            Milá „školo“, prožili jsme spolu tolik teplých let i mrazivých zim, a přitom cítím, že jsme si ještě něco nestihli předat. Mám pocit, že už tolik věcí s žádnou jinou neprožiju. Jsi úplně jiná než všechny ostatní. Tak spolehlivá, vždycky jsi byla včas na místě setkání. Tak pravdivá, nikdy jsi mě nevodila za nos a i nepříjemné zprávy jsi říkala na rovinu. Byla jsi mojí životní oporou, a přestože se nic nepokazilo, čas bohužel rozhodl. 

            Ačkoli máme ještě zlatý hřeb studia před sebou, chtěl jsem ti říct, že to s tebou bylo fajn. Nesnáším loučení, proto ti píšu již teď, aby to potom nebyl takový tlak emocí. Ať už to, na co společně osm let čekáme, dopadne jakkoliv, chtěl bych ti poděkovat za všechno, co jsi mi, moje gymnázium, dalo, kam jsi mě posunulo a co jsi ze mě vychovalo. Nejsem sice žádný vědec ani svatoušek, ale když si vybavím život před osmi lety, posun je značný a je to hlavně tvojí zásluhou. Děkuju!

Nikdy na tebe nezapomenu.

 

Dominik