Paříž? Nepařím, jedu poznávat. Vol. 3.

Střípky z našeho francouzského putování aneb Z pařížských kuloárů (den 5. a 6.)

- Jsou tací, co oceňují přítomnost Joxu.

- Na poslední chvíli dokupujeme suvenýry aka barety ruleeez!

- Někteří z nás počtem Eiffelovek konkurují místním prodejcům, jiní směle rozjíždí byznys se selfie tyčkami.

- Paní učitelka Hanáková se svou družinou při každé bezpečnostní kontrole přitahuje nejen problémy, ale i Francouze zásadně nehovořící anglicky.

- Zjišťujeme, že Monu Lisu chce spatřit celý svět. Soukromě ji okamžitě překřtíme na „Banánovou lady“ (rozuměj, tak dlouhá fronta se kdysi stála snad jen na banány).

- Při cestě za Monou Lisou obdivujeme cedule s nápisem, že každý má právo spatřit toto veledílo (v AJ, FJ, ŠJ). Jsme pevně rozhodnuti Louvru doporučit překlad i do jiných cizích jazyků, protože času na to si je všechny přečíst a najít ceduli s nápisem ve svém mateřském jazyce mají návštěvníci opravdu dost.

- Paní učitelka Matějíčková je snad jediná, kterou nezajímá samotná Mona Lisa, ale žáci, kteří fotí Monu Lisu. „Usmívej se, budeš na všech fotkách po celým světě!“

- Cesta za francouzskou Svobodou je strastiplná.

- Procházíme kolem Českého centra a hrdě zdravíme zaměstnance máváním a hlasitým „ahoj“.

- Cestou domů jsme unavení, uchození, Držíme hubu, v hlavě se nám možná již rodí nápady na pondělní omluvenky, jsme ale nadšení, plní zážitků a bezpečně víme, že do roka a do dne vyrazíme zas. Kam příště? To be continued…